středa 2. listopadu 2016

Bussy Week With Adél

Tak mě Adélka konečně přijela minulý týden navštívit ze Švýcarska. Setkání to bylo velký, protože to bylo přesně měsíc a půl, co jsme se spolu neviděly a taky to bylo úplně poprvé, co jsme se neviděly takhle dlouho dobu. Tak jsme to samozřejmě odpočítávaly už několik dní dopředu a měli hrozně moc plánů, co chceme dělat, vidět a kam chceme jít:) Jako hlavní na programu byla Adélky promoce, na kterou přijely i Adélky rodiče. Protože je Adél nejšikovnější a nejchytřejší na světě podařilo se jí dokončit magisterský studium tady v Edin, tak jsme z toho měli všichni hroznou radost a celý den jsme jí oslavovaly. Adél mohla mít na sobě ten super studentský plášť a my měli velký zážitek. 




Za těch pár dní jsme stihly rodinnou večeři a drinky po promoci na oslavu, kam s náma šel i Adél italský kamarád a bývalý kolega Lorenzo, kterej se tam tak trochu sám pozval, protože Áďu miluje. A protože jí taky už nemůže vidět, tak často jako dřív, tak jsme ho vzali s sebou, i když jsme si s ním moc nemohli pokecat.
Taky jsme zašli do našeho oblíbený Nandoska na oběd. Do naší oblíbený kavárny na snídani s mýma řeckýma spolubydlící Natassou a Marií. Na koktaily s mojí kamarádkou Amy. Zkoukly jsme pár dílů našich oblíbených chirurgům a Babbyho Daddyho. Viděly jsme horror Don’t Breathe , kterej nás docela poznamenal.(Jestli máte rádi horory, tak tenhle za to stojí!)
I Halloween jsme spolu stihly oslavit. Nikdy předtím jsem na Halloween nebyla, ale od tý doby, co žiju v UK, tak se na něj vždycky těším. Tady to všichni hrozně řeší, kostýmy se vymýšlí, už měsíc dopředu a všude jsou dýně, lebky, pavučiny a všechny možný dekorace. Já siceten večer musela pracovat až 12 večer, ale Adél za mnou pak přišla a šly jsme na drink alespoň později s lidma ode mě z práce, tak to bylo fajnJ 











 Ale celý to bohužel tak nějak hrozně rychle uběhlo, protože já jsem mezitím musela i pracovat. A teď se zase uvidíme až na Vánoce prostě! Hrozně divný, že jsme takhle daleko od sebe a nemůžeme se vidět každý den, jako kdysi. Vůbec se mi tohle dospívání nelíbí!

středa 26. října 2016

Starting Over

Tak se takhle nudím jednoho večera a najednou si vzpomenu na svůj blogísek, kterej jsem neotevřela přes dva roky a na kterej jsem už pomalu zapomněla... A jenom půl hodina pročítání mě tak nějak hrozně rozesmutnila, až mě to donutilo to napsat. Úplně mě mrzí, že jsem s tím tenkrát přestala. S něčím, co mě tak hrozně bavilo a příjemně vyplňovalo volný čas.(#memories). Taky jsem si uvědomila, jak moc se můj život změnil od tý doby, co jsem s blogískem začala. Kolik věcí jsem získala, kolik ztratila, kolik zkušeností nabrala a jak moc jsem dospěla..
A protože se ve svém životě nacházím ve fázi, kdy nejsem za tak úplně nejšťastnější a kdy tak trochu nevím, co životem a na kterou cestu se vydat. Říkala jsem si, že psaní by mi mohlo pomoci přijít na lepší myšlenky a trošku mě zaneprázdnit a zlepšit náladu J

Nechci úplně přesně navázat na to, kde jsem skončila, spíš tak trochu začít znovu. Jak jsem už říkala, tak spoustu věcí se v mém životě změnila od té doby, co jsem tu byla naposledy a abych nezacházela hnedka do velkých detailů takhle na začátku. Tak ve zkratce jen řeknu, že bydlím pořád v Edinburgu. Do školy už nechodím. Jsem člověk pracující. Adélka mi odjela zkusit štěstí ve Švýcarsku. Já se snažím najít lepší práci, akorát jsem zmatená a nevím, co přesně chci dělat. Snažím se jíst zdravě, když to jde a cvičit, když mám volno. Pořád mě baví nakupovat, ale nemám na to moc penízky. Smutním po Adélce a po mamince. A chci si pořídit štěňátko, ale všichni mi to zakazují.  A zdravím všechny, co si mě pamatují Ahoooj!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...