sobota 10. února 2018

Best of 2017

Pár věcí, který jsem si minulý rok hrozně oblíbila! A neřešíme, že už je únor a já to přidávám až teď.

Knížka – Továrna na sny
Hrozně mě mrzí, že jsem minulý rok četla tak málo. Já mám takový buď čtivý a nebo nečtivý období. Bohužel celý minulý rok by se dal označit jako moje období nečtivýL  Jestli jsem za ten rok přečetla 5 knížek, tak je to moc.  Knížku, kterou jsem ale nepustila z ruky, jakmile se mi do té ruky (díky Adélce, respektive Elišce) dostala, byla Továrna na sny od Anie Songe. Něco tak hrozně milýho, čtivýho a inspirativního jsem dlouho nečetla.  A knížky, které Vás potěší, pohladí na duši a inspirují, jsou ty nejlepší.  Všechny čtyři palce nahoru.


středa 22. listopadu 2017

10 věcí, které jsem se naučila ve vztahu s Australanem

Já a můj přítel Tom jsme spolu už přes osm měsíců.  On je Australan, já jsem Češka. Poznali jsme se spolu v práci ve Skotku, kde oba žijeme. A i přes to, že jsme si v hodně věcech dost podobní, jsou věci, které nás kulturně odlišují. A jaký to vlastně je chodit s někým z cizí země? Přesněji řečeně s někým z Austrálie? Tak tady je přesně 10 věcí, které jsem se ve vztahu s Australanem naučila:


středa 2. listopadu 2016

Busy Week With Adél

Tak mě Adélka konečně přijela minulý týden navštívit ze Švýcarska. Setkání to bylo velký, protože to bylo přesně měsíc a půl, co jsme se spolu neviděly a taky to bylo úplně poprvé, co jsme se neviděly takhle dlouho dobu. Tak jsme to samozřejmě odpočítávaly už několik dní dopředu a měli hrozně moc plánů, co chceme dělat, vidět a kam chceme jít:) Jako hlavní na programu byla Adélky promoce, na kterou přijely i Adélky rodiče. Protože je Adél nejšikovnější a nejchytřejší na světě podařilo se jí dokončit magisterský studium tady v Edin, tak jsme z toho měli všichni hroznou radost a celý den jsme jí oslavovaly. Adél mohla mít na sobě ten super studentský plášť a my měli velký zážitek. 

středa 26. října 2016

Starting Over

Tak se takhle nudím jednoho večera a najednou si vzpomenu na svůj blogísek, kterej jsem neotevřela přes dva roky a na kterej jsem už pomalu zapomněla... A jenom půl hodina pročítání mě tak nějak hrozně rozesmutnila, až mě to donutilo to napsat. Úplně mě mrzí, že jsem s tím tenkrát přestala. S něčím, co mě tak hrozně bavilo a příjemně vyplňovalo volný čas.(#memories). Taky jsem si uvědomila, jak moc se můj život změnil od tý doby, co jsem s blogískem začala. Kolik věcí jsem získala, kolik ztratila, kolik zkušeností nabrala a jak moc jsem dospěla..
A protože se ve svém životě nacházím ve fázi, kdy nejsem za tak úplně nejšťastnější a kdy tak trochu nevím, co životem a na kterou cestu se vydat. Říkala jsem si, že psaní by mi mohlo pomoci přijít na lepší myšlenky a trošku mě zaneprázdnit a zlepšit náladu J

Nechci úplně přesně navázat na to, kde jsem skončila, spíš tak trochu začít znovu. Jak jsem už říkala, tak spoustu věcí se v mém životě změnila od té doby, co jsem tu byla naposledy a abych nezacházela hnedka do velkých detailů takhle na začátku. Tak ve zkratce jen řeknu, že bydlím pořád v Edinburgu. Do školy už nechodím. Jsem člověk pracující. Adélka mi odjela zkusit štěstí ve Švýcarsku. Já se snažím najít lepší práci, akorát jsem zmatená a nevím, co přesně chci dělat. Snažím se jíst zdravě, když to jde a cvičit, když mám volno. Pořád mě baví nakupovat, ale nemám na to moc penízky. Smutním po Adélce a po mamince. A chci si pořídit štěňátko, ale všichni mi to zakazují.  A zdravím všechny, co si mě pamatují Ahoooj!

pondělí 6. října 2014

čtvrtek 2. října 2014

Welcome To Our Crib!

Miluju náš nový byt, fakt že jo. Za to tří týdenní shánění stojí za to!Úplně si pamatuju, jak jsme sem šly na prohlídku a hrozně se nám líbil a vyhovoval nám a říkaly jsme si, že ho prostě musíme mít, protože nic jinýho, takhle blízko centra a za tuhle cenu nikdy neseženeme. Tak jsme hned začaly přemlouvat Jean- Pierra, který nám ho nabízel, že  ho musí dát nám, že že jsme hrozně smutný štěňátka, bydlíme v hostelu a nutně ho potřebujeme prostě. A on nám pořád říkal, že o ten byt má zájem dalších 30 lidí, ale že to zkusí s majitelem domluvit pro nás. Za dvě minuty, co jsme s prohlídky odešly, nám napsal, že je nášNení teda sice úplně nejhezčí nebo největší a moc toho tu nemáme, ale nám úplně nejvíc stačí. Bydlíme tu s Ronaldem s Honkongu a Natassou s Řecka . Ronald nás učí čínsky, Nat nám vaří řecký večeře. Bydlíme ve fakt hrozně hezký čtvrti, máme to 15 minut do centra a z naší půdy se kocháme krásným výhledem na Edinburgh. Máme s Adélkou společnej pokojík, což ze začátku nebylo vůbec v plánu, ale teď jsme s tím úplně v pohodě. Je to teda trošku nepraktický, když chce jedna jít spat dřív nebo vstávat dřív, protože se navzájem hrozně budíme, ale jinak nám tu nic nevadí. Říkaly jsme si, jestli si náhodou nebudeme lést na nervy, když spolu budeme takhle bydlet, ale pak jsme usoudily, že jestli se někdo na světě nepozabíjí, tak jsme to my dvě s Adél a bude to v pohodě:) A zatím je:) 
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...